Smrt není zlá, zlá je jen cesta k ní.

   Dávno před časy Velké bitvy, kdy Naidon nebyl velkým světem se spoustou rozličných ras a kultur, žil na rozlehlých pláních starého kontinentu velmi inteligentní a okolnímu světu uzavřený národ. Jmenovali se Avarnemaaern, a říkalo se, že jsou dětmi Avarnemaaeovými. Měli vědění a znalosti po kterých toužily ostatní národy. Zkoumali hvězdy a jiné světy a dali si za cíl, vytvořit něco, pomocí čeho by mohli opustit Naidon a najít si domov na jiném světě. Jejich bádání trvalo celé generace, pomocí různých technik zjišťovali polohy jiných planet a jejich koloběh. Během jejich práce se ostatní národy přetahovali o území, válčili, budovali velká hradiště na obranu svých měst a také stále chtěli získat vědění Avarnemaaern. Ať už vojensky nebo cennostmi a to Avarnemaaern popohánělo k jejich cílu opustit už navždy Naidon. Z počátku se všechno dařilo, stále se jim dostávali nové objevy a měli nad čím přemýšlet. Postupem času jim však bádání ustrnulo. Hlavním důvodem byly časté útoky okolních národů a v té době  Avarnemaaern postihl mor trvající skoro sto let. Tuto krizi se jim však podařilo překonat a znovu se vzchopili. Roky plynuly a Avarnemaaern nakonec přišli na to jak se dostat z Naidonu. Pomoci padesáti zikuratů, které pro tento účel postavili, vytvořili kruh skoro přes celé své území. Na každém z nich byl na samém vrcholku umístěn krystal, odrážející paprsky slunce do středu kruhu, kde stál nejvyšší zikurat na jehož vrcholku se tyčil Avarnemaaernský posvátný krystal a ten směřoval všechno světlo na planetu, kam se Avarnemaaern chtěli dostat. Všichni Avarnemaaern stáli v kruhu tvořeném zikuraty a poté nenávratně zmizeli. Ostatní národy to nemohly pochopit a dodnes je to pro většinu obyvatel Naidonu záhadné.